Já? Já už k němu dávno nic necítím!
Abych vás trochu hodila do obrazu, jak už jsem někdy říkala, s Bývalým máme společnej, lehce uměleckej zájem. A k pseudoumění patří umělecké podzimní a jarní sezóny. No a k té podzimní, k té patří soustředění. S alkoholem, se spoustou příležitostí a bez pořádný možnosti komunikace se světem venku.
Samozřejmě. Jinak bych to měla moc lehký.
Víte, než budu pokračovat, musím přiznat, že Bývalý je zlatíčko. Většinou. Nemůžu tu na něj nadávat, protože to, že jsme se rozešli, to nebyla jen jeho chyba. Prostě jsme si začali lézt na nervy. To se stává.
Zpátky k soustředění. V té době to s Možná Budoucím nebylo úplně ideální. Jsme od sebe daleko, moc se nevídáme a já jsem kontaktní (přesněji řečeno tulivá) osoba.
Většinu soustředění jsem se hlídala. S Možná Budoucím to sice nebylo nic konkrétního, jen pár podnapilých večerů, občasný kafe, noční rozhovory... Takový trochu jiný kamarádství.
Stejně jsem ale poslední den ráno měla trochu výčitky. Bohužel ne tak úplně z toho, co se stalo.
Nechci opilost používat jako výmluvu. Alkohol jen uvolňuje zábrany. Samozřejmě, že to nebylo správný. Nemůže to být nezávazný, pokud to byla noc s někým, ke komu jste měli velký city. (Protože takový city nezmizí jen tak.)
Mám to všechno trochu v mlze. Jde o to, že i když jsme oba věděli, jak to mezi náma je ("nepleť se do mých věcí, už nejsi moje holka"), stejně to nemělo všechny náležitosti toho, co považuju za nezávazný. Jistě, žádný polibky, žádný chození okolo horký kaše. Jenomže usnout v objetí, slyšet to tichý dobrou noc... Už jen to, že jsem tam zůstala, u něj, pod jeho dekou, na místě, kde nás ráno mohl kdokoliv najít.
Já vím, že nelíbat se bylo správný. Ale po tom všem, co máme za sebou, mi to tak nepřipadalo...
Ráno jsem zmizela dřív, než se probudil. Kdyby neležel na většině mého oblečení (a já ho tam teda musela nechat), možná by si z tý noci ani nic nevybavil. Kdybych tam dopoledne nehledala kalhoty a podprsenku, možná bychom oba mohli bez mrknutí oka dělat, že se nic nestalo.
Ale pravda je, že jsme tohle úplně nezvládli. Když se do něčeho zamíchají city, jen se to zamotá. A, bohužel, tohle pro nás nebylo naposled.
Samozřejmě. Jinak bych to měla moc lehký.
Víte, než budu pokračovat, musím přiznat, že Bývalý je zlatíčko. Většinou. Nemůžu tu na něj nadávat, protože to, že jsme se rozešli, to nebyla jen jeho chyba. Prostě jsme si začali lézt na nervy. To se stává.
Zpátky k soustředění. V té době to s Možná Budoucím nebylo úplně ideální. Jsme od sebe daleko, moc se nevídáme a já jsem kontaktní (přesněji řečeno tulivá) osoba.
Většinu soustředění jsem se hlídala. S Možná Budoucím to sice nebylo nic konkrétního, jen pár podnapilých večerů, občasný kafe, noční rozhovory... Takový trochu jiný kamarádství.
Stejně jsem ale poslední den ráno měla trochu výčitky. Bohužel ne tak úplně z toho, co se stalo.
Nechci opilost používat jako výmluvu. Alkohol jen uvolňuje zábrany. Samozřejmě, že to nebylo správný. Nemůže to být nezávazný, pokud to byla noc s někým, ke komu jste měli velký city. (Protože takový city nezmizí jen tak.)
Mám to všechno trochu v mlze. Jde o to, že i když jsme oba věděli, jak to mezi náma je ("nepleť se do mých věcí, už nejsi moje holka"), stejně to nemělo všechny náležitosti toho, co považuju za nezávazný. Jistě, žádný polibky, žádný chození okolo horký kaše. Jenomže usnout v objetí, slyšet to tichý dobrou noc... Už jen to, že jsem tam zůstala, u něj, pod jeho dekou, na místě, kde nás ráno mohl kdokoliv najít.
Já vím, že nelíbat se bylo správný. Ale po tom všem, co máme za sebou, mi to tak nepřipadalo...
Ráno jsem zmizela dřív, než se probudil. Kdyby neležel na většině mého oblečení (a já ho tam teda musela nechat), možná by si z tý noci ani nic nevybavil. Kdybych tam dopoledne nehledala kalhoty a podprsenku, možná bychom oba mohli bez mrknutí oka dělat, že se nic nestalo.
Ale pravda je, že jsme tohle úplně nezvládli. Když se do něčeho zamíchají city, jen se to zamotá. A, bohužel, tohle pro nás nebylo naposled.
S každým bývalým je riziko, že se připomene co bylo, a spadnete do toho znova. Zažila jsem si to. Funguje to i tehdy, když se 5 let neuvidíte. I když rozumově víš, že to neni na dlouhodobej vztah, že nechceš pokračovat, stejně ty city jen tak nezmizí. A pokud Možná budoucí ještě není Současný, tak žádné výčitky mít nemusíš. I když je taky chápu a znám :)
OdpovědětVymazatSvatá pravda. Čím častěji se musíme vídat, čím častěji končíme na stejný after party, tím víc si uvědomuju, že na vztah to už dávno není, ale Velký city jsou Velký city...
VymazatPodvádíš budoucího, minulého i sebe, to je výkon hodný Oskara. :D
VymazatVeľké city sú tie najzákernejšie city .. lebo svoju veľkosť ukážu často iba raz za dlhý čas :)
OdpovědětVymazat