Prej jen Nepochopená, prej možná lehká holka

Neumím začátky.
Možná proto to se mnou dopadá, tak jak to dopadá. Uvězněná v bludnejch kruzích.
Jsem (skoro) severočeská holka, který bylo řečený, že "tohle" je fakt dobrý. Smutný, ale docela dobře podaný. Že bych si jako měla založit nějakej blog. Ať se nad mou tragédií pobaví i někdo další.
Celý je to o tom, že jsem kráva, co se příliš váže k lidem. Když to ještě trochu rozvedu, jsem kráva s mizerným vkusem.

Kamarád mi nedávno, ještě v mírném alkoholovém opojení, tak ho nesmíme brát příliš vážně, řekl, že každá holka má svýho kreténa, kterýmu dává další a další šance. I když už by s ním nikdy do vztahu nešla - nebo to aspoň tvrdí. A pak má taky každá holka svou první lásku. Osobu, kterou se snaží nesnášet, to první zlomený srdíčko. Ale, jak jinak, ten (ta?) první je nedotkunetelný. Člověka to bolí, stoprocentně už by o nic s tou osobou nestál. Jen tu osobu má prostě rád. Jako rodinu.

V mým případě je tou první láskou Ona. Mám ji ráda. Sakra, fakt moc. Ale už dávno je to jiná holka, než do který jsem se tenkrát zamilovala. Možná ta holka ani nikdy neexistovala, jen jsem ji tak viděla.
A tím kreténem, tím je můj poslední dlouhodobý přítel. Vlastně jsme spolu nebyli ani tak dlouho, jenže spoustu, spoustu času jsme se potáceli někde mezi pokusem o vztah a kamarádstvím. Nechci tu moc zabíhat do detailů, je to pryč a zpátky se to nevrátí, ale díky tomu jsem byla jeden čas přesvědčená o tom, že jsem šťastná. To je v mým případě dost, věřte mi.

Rozchod byl... těžkej. Oba jsme tak nějak věděli, že je to nevyhnutelný. Což je nezmírnilo bolest, že jo. Nic nemohlo zmírnit, že se věnujeme stejnýmu koníčku a minimálně dvakrát do měsícě tak spolu musíme strávit nějakej čas. A i škola je malý místo, pokud se teda snažíte někomu vyhýbat. (Naopak, pokud se tam snažíte někoho najít, nemáte šanci. NIc není tam kde by mělo být... a pokud jo, nejsou tam ty správný lidi.)
To, že jsme věděli, že to nefunguje a nejspíš ani nemůže fungovat, nezměnilo fakt, že když mi něco/někdo ublíží, začnu brát celkem silný prášky. Ani to mi občas nezabrání zapít smutek skleničkou vína. Kdo z vás už někdy zapíjel prášky proti bolesti alkoholem, ví, jakej to má efekt.
Nehodlám si tu hrát na svatou. Nejspíš jsem tak trochu lehká holka. Obzvlášť, když jsem v tomhle stavu. Už mi nic nebránilo, že ano. Rozešli jsme se, takže utopit city s večerem s někým jiným se zdálo jako dobrej nápad.
Ha. Ha. Ha.
Když ten druhej taky jen utápí city, není to ideální. Může se stát, že se dva smutný lidi navážou na sebe. A tak z toho nemůže bejt jen jeden večer, ale zároveň ani vztah.
Už chápete, proč se mi někdy říká drama queen?

Jestli se v tom ztrácíte, nevadí. Taky se v tom ztrácím. Protože když se do polodramatu s bývalým dostane ještě další osoba, nikdy to nemůže bejt něco dobrýho.
Jsem chycená v citech k Bývalému. O těch snad příště. Aby toho nebylo málo, můj "bude to jen jeden večer" je ten typ, kterýho musíte mít rádi. Protože není kluk na jeden večer, protože je na to moc hodnej, protože měl jenom smůlu na lidi okolo.

Vítejte v mým pokaženým životě.