Kamarádův kamarád, co má rád dobrý kafe
Co si budeme namlouvat, těsně po rozchodu s Bývalým to bylo těžký. Procházela jsem si pár dalšíma věcma a nevěděla jsem, co mám dělat.
Pár týdnů předtím jsem měla dost problémů sama se sebou (to jsme vlastně měli oba) a na vztah nějak nebyla energie...Potřebovala jsem obejmout, uklidnit, slyšet, že to bude v pořádku. On možná taky. Nechtěla jsem to ale slyšet jen tak od někoho - mělo to být od něj.
Ale komunikace, to nikdy nebyla naše silná stránka.
Takže, ten jeden večer, nebylo to ani týden po rozchodu, ten večer, který jsem nedobrovolně musela trávit s lidmi a Bývalým, mi bylo všechno jedno. Kamaráda, který mi slíbil, že na mě dá pozor (což taky - víceméně - udělal a já jsem mu vděčná), jsem předem varovala, že se nejspíš opiju. Jsem možná blbá, protože to nikdy nic nevyřešilo, ale...
No, znáte, jak tyhle akce chodí. Jen parta a jejich blízký. To určitě.
Byl to kamarád kamaráda. Znala jsem ho jen od vidění, potkávali jsme se u kafe roky, ale kromě "klidně běž první, já počkám" jsme si nikdy nic neřekli.
Co na tom mohlo být špatnýho? Byla jsem ovíněná a smutná a skoro jsem ho neznala... Na rovinu? Chtěla jsem Bývalému tak trochu ukázat, že celou tu dobu, co jsem se okolo něj motala, jsem to neměla zapotřebí. Mohla jsem ten čas věnovat někomu, kdo by se o mně doopravdy zajímal. Ale já jsem, jak už bylo řečeno minule, kráva s mizerným vkusem.
Abych to trochu zkrátila, ukázalo se, že když to přeženu s vínem, propiju se do depresivního stavu. Dopadlo to tak, že jsme si s kamarádem kamaráda navzájem vylévali srdíčko.
Není správný porovnávat dva naprosto rozdílný lidi, ke kterým mám úplně jiný city. Jenže pravda je, že po pár skleničkách vína jsem si všímala. Když se mi zamotala hlava, podepřel mě. Poslouchal, co jsem říkala. Mluvil se mnou jako s rovnocennou osobou. Bývalý takový věci moc nedělal. Nebo jsem to jen během toho večera vytlačila z paměti?
Ale co je důležitý, tenhle zájem neskončil ovíněným večerem. Komunikovali jsme spolu přes chat nejprve trochu rozpačitě, ale během pár týdnů už jsem si nedokázala představit den, kdy bychom se jeden druhému neozvali.
Běželo to mezi náma různě. Vídali jsme se. A pak zase ne. Rozuměli jsme si, kafovali. A pak zase potřebovali čas bez sebe. Ale pravda je, že nám to nikdy nevydrželo moc dlouho.
Komunikovali jsme spolu tak, jak jen dva nejistý a smutný lidi dokázali. A z kamarádova kamaráda se začal pomalu rýsovat někdo, koho označuju jako Možná Budoucího.
Pár týdnů předtím jsem měla dost problémů sama se sebou (to jsme vlastně měli oba) a na vztah nějak nebyla energie...Potřebovala jsem obejmout, uklidnit, slyšet, že to bude v pořádku. On možná taky. Nechtěla jsem to ale slyšet jen tak od někoho - mělo to být od něj.
Ale komunikace, to nikdy nebyla naše silná stránka.
Takže, ten jeden večer, nebylo to ani týden po rozchodu, ten večer, který jsem nedobrovolně musela trávit s lidmi a Bývalým, mi bylo všechno jedno. Kamaráda, který mi slíbil, že na mě dá pozor (což taky - víceméně - udělal a já jsem mu vděčná), jsem předem varovala, že se nejspíš opiju. Jsem možná blbá, protože to nikdy nic nevyřešilo, ale...
No, znáte, jak tyhle akce chodí. Jen parta a jejich blízký. To určitě.
Byl to kamarád kamaráda. Znala jsem ho jen od vidění, potkávali jsme se u kafe roky, ale kromě "klidně běž první, já počkám" jsme si nikdy nic neřekli.
Co na tom mohlo být špatnýho? Byla jsem ovíněná a smutná a skoro jsem ho neznala... Na rovinu? Chtěla jsem Bývalému tak trochu ukázat, že celou tu dobu, co jsem se okolo něj motala, jsem to neměla zapotřebí. Mohla jsem ten čas věnovat někomu, kdo by se o mně doopravdy zajímal. Ale já jsem, jak už bylo řečeno minule, kráva s mizerným vkusem.
Abych to trochu zkrátila, ukázalo se, že když to přeženu s vínem, propiju se do depresivního stavu. Dopadlo to tak, že jsme si s kamarádem kamaráda navzájem vylévali srdíčko.
Není správný porovnávat dva naprosto rozdílný lidi, ke kterým mám úplně jiný city. Jenže pravda je, že po pár skleničkách vína jsem si všímala. Když se mi zamotala hlava, podepřel mě. Poslouchal, co jsem říkala. Mluvil se mnou jako s rovnocennou osobou. Bývalý takový věci moc nedělal. Nebo jsem to jen během toho večera vytlačila z paměti?
Ale co je důležitý, tenhle zájem neskončil ovíněným večerem. Komunikovali jsme spolu přes chat nejprve trochu rozpačitě, ale během pár týdnů už jsem si nedokázala představit den, kdy bychom se jeden druhému neozvali.
Běželo to mezi náma různě. Vídali jsme se. A pak zase ne. Rozuměli jsme si, kafovali. A pak zase potřebovali čas bez sebe. Ale pravda je, že nám to nikdy nevydrželo moc dlouho.
Komunikovali jsme spolu tak, jak jen dva nejistý a smutný lidi dokázali. A z kamarádova kamaráda se začal pomalu rýsovat někdo, koho označuju jako Možná Budoucího.
Komentáře
Okomentovat